Deníček chodského dorostence
(7 měsíců - )
Byl jsem se podívat na kynolog. závodech v Dubňanech (zatím jen jako divák). Při té příležitosti jsem si však mohl vyzkoušet reakci na střelbu. Jen vlastně pořád nevím, co to ta střelba je. Asi to budou ty velké rány, kdy při první z nich sebou náš Falča cuknul a vyskočil na všechny čtyři. Jenže když žádný jiný pes (včetně mě) na střelbu nijak nereagoval, uložil se Fali zpět vedle mě pod lavičku a další střelba už ho nechávala naprosto klidným.
Zjistil jsem, že už mi nečiní problémy ani delší jízda autem. Jen do auta stále ještě nechci sám nastupovat.
Chodíme na cvičiště a stále procvičujeme:
- chůzi u nohy, povely „sedni“, „lehni!, „vstaň“ (vše u nohy) …. ježkovy voči, to je ale nuda….tohle mě fakt „neba“ … okolo je tolik zajímavých překážek a já se musím ploužit v řadě paničce u nohy a pořád ji sledovat, nesmím ji předbíhat, nesmím čenichat u země …. no však svůj názor dávám jasně najevo.
- setrvání v odkládacím kotci (myslel jsem, že dokážu v kotci ječet ze všech nejvíce, ale zjistil jsem, že to není pravda. Dokonce jsem jednou zkusil neječet a bylo to úplně stejné, jako když jsem ječel, jen jsem byl méně unavený a panička mě po příchodu mnohem více pochválila. Ještě si tedy musím rozmyslet, která varianta je pro mě výhodnější).
Na cvičišti jsem si také poprvé vyzkoušel štěkání na figuranta (moc mě to bavilo).
Doma stále procvičujeme:
- štěkání na povel
- zmlknutí na povel …. to mi zatím moc nejde a panička říká, že já musím mít vždy poslední slovo
- prohlídku zubů (zde trvám na tom, aby byly zuby prohlídnuty nejdříve Falkovi …. panička říká, že to bude pro komisi u svodu asi pořádný šok)
Na louce za domem procvičujeme:
- chůzi u nohy (chodíme bez vodítka a celkem nám to jde, podstatně lépe než na cvičáku s vodítkem)
- chůzi na vodítku (bez tahání)
- aportování
- povel „Zůstaň“
- přinášení různých předmětů (za předpokladu, že přinesenou věc vyměním s paničkou za pamlsek, jsem ochoten přinést snad cokoliv a dokonce jsem ochoten dohledat i klíče odhozené do vysoké trávy)
- přivolání a odvolání od rušivých elementů. Nejdříve byl „rušičkou“ Faloušek, ale tu a tam se vyskytne nějaký ten zajíc, kočka nebo dokonce srna. Nutno poznamenat, že tato havěť už nechává klidným i našeho, lovecky založeného, Falouše ….asi nechce nazlobit paničku. Dokonce i jeho přivolání se podstatně zlepšilo. Teď přibíhá i když není volán a vždy letí jako o závod, aby byl u paničky dříve než já a dostal chutnější pamlsek (šplhoun jeden).
A protože jsme se zatím nezačali učit nic nového, tak jsem se sám z vlastní iniciativy naučil podávat tlapku (okoukal jsem to od Falka). Když jsem svůj nový kousek poprvé předvedl paničce, tak z toho byla úplně „paf“ …zrovna jsme totiž na cvičáku procvičovali aport a já jsem jí při předávání aportu ještě elegantně podal tlapku.